Co je psychomotorika

Co je PSYCHOMOTORIKA? - výchova pohybem
Psychomotorika je systém tělesné výchovy, který využívá pohybu jako výchovného prostředku. Hovoří se o výchově pohybem. Nesoustřeďuje se pouze na rozvoj pohybových schopností, na tělesnou zdatnost, ale i na psychickou a společenskou složku osobnosti každého jedince. Dbá, aby cvičení odpovídalo úrovni pohybových schopností žáků a bere v úvahu i jejich psychické vlastnosti a také vztahy k jiným lidem. V psychomotorice se klade důraz na uvědomování si vlastních pocitů a citů. Vžít se do pocitů a potřeb druhých, chápat je a respektovat, co nejúže s druhými spolupracovat a pomáhat jim. Cílem psychomotoriky je harmonická osobnost z hlediska fyzického, psychického i společenského. Cílem výuky by mělo být šťastné dítě mající prožitek z pohybu. V psychomotorice začínáme vždy pracovat s jednotlivci, potom ve dvojicích až po skupinu. Nejdříve se jednotlivec s pomůckou seznámí. Snaží se získat co nejvíce poznatků o vlastnostech předmětu (druhu materiálu, barvě, tvaru, velikosti, aj.). Potom se seznamuje s možnostmi využití daného předmětu při jednotlivých činnostech a hrách. Základem je získat pohybem co nejvíce zkušeností o osobě z hlediska fyziologického, kognitivního a emocionálního a umět je využívat pro své sebepoznání, sebezdokonalování, ale i chování a jednání.
Psychomotorické hry a jejich význam
Termín psychomotorika je složeno ze slov psyché a motorika, mající význam duševní procesy a pohybové procesy. Tělo a duše se navzájem významně ovlivňují a souvisejí spolu. Především u malých dětí lze tuto závislost zpozorovat v situacích jdoucích ruku v ruce s pohybem, společenským chováním, vnímáním a učením pohybem. Pohyb a pocity - Je-li dítě například veselé, vyjadřuje své pocity nejen grimasami, ale i neustálým pobíháním a poskakováním. Psychomotorická závislost je zřetelná i tehdy, nemá-li dítě prostor, kde by se pohybově vydovádělo. Potom má těžko radost ze svého pohybu. Dítě se poprvé při pohybových hrách seznamuje i s některými fyzikálními vlastnostmi, zákonitostmi a jevy jako zrychlení, otáčení, rychlost, rovnováha. Společenské chování a motorika - Zatímco dospělí spolu komunikují a seznamují se verbálně, děti spíš pohybovými aktivitami-při hře na písku na sebe hážou písek, půjčují si hračky, šťouchají do sebe. O tom kdo je v dětském kolektivu nejlepší zpravidla rozhodují tělesné dovednosti jako například: kdo vyšplhá výš, kdo doběhne dál? Jestliže rodiče svého potomka k motorickým aktivitám nevedou, nebo je berou v jeho vývoji jako málo důležité, dítě se po prvotních neúspěších v pohybových hrách do sebe uzavře, stává se introvertem, neumí s ostatními dětmi komunikovat. Psychologové zjistili, že pohybová stránka rozvoje zrychluje nejenom tělesný vývoj dítěte. Vnímání a učení pohybem - Pro vývoj dítěte je důležité poznávání předmětů v jeho nejbližším okolí. Samo nepochopí, co je mokré a suché, nebo měkké a tvrdé. Věc musí vzít do rukou, osahat ji, otáčet ji, ohýbat ji, ochutnávat ji, třást jí apod. - tedy musí ji uchopit, aby ji pochopilo. Pokud k tomu dostane informaci: Šáhni, jak je tento polštář měkký!, spojí se u něj smyslové vnímání a označení vlastnosti v celek. Větší dítě tak podle pohledu dokáže slovy určit a vysvětlit: Protože zvíře na obrázku má chlupy, je měkké. Psychomotorické hry - Mnoho her rozvíjejících rovnováhu, prostorovou orientaci, hmatové vnímání, optické vnímání a akustické vnímání děti hrají samy nebo s pomocí učitelky v mateřské škole. Hry jako Pešek chodí okolo, nebo Pan čáp ztratil čepičku se ve školkách hrají už dlouho,ale jestliže chceme jimi dosáhnout dlouhodobých pedagogických cílů, je nejdůležitější jejich cílené plánování a trvalé nasazení.
Psychomotorika - Herní zásady
Pro praktické využití činností doporučujeme tyto herní zásady: každou hru si předem promyslete zvolte tak, aby navazovala na předchozí téma. Před započetím vlastní hry musí být zúčastněni seznámeni s používaným nářadím nebo náčiním, jinak hra ztratí význam, před započetím každé hry nezapomeňte připravit všechny pomůcky, hru dobře vysvětlete, nenechte hráče dotazovat se na případné nedostatky a začněte s herní činností tehdy, když hru všichni pochopí, pokud nehodnotíte hru jako rozhodčí, zapojte se ní také. Budete blíže k hráčům (otevřenější vztahy, více důvěry a pochopení), nebojte se uvedené hry obměňovat, publikace je pouze pomůckou ke tvoření nápadů vašich i zúčastněných hráčů (využívejte kreativity dětí, tvořte nová pravidla i další obměny herních situací a činností), po ukončení každé herní činnosti vyhodnoťte její průběh, klady i nedostatky a nechejte zúčastněné vyjádřit vlastní pocity (libosti, nelibosti), prožitky a názory, pokud to situace dovoluje, využijte hudebního doprovodu. Je vhodnou pomůckou pro motivaci cvičení a doprovodem pro řadu činností. Pro každou činnost musí být zvoleno správné tempo hudby. (např. pomalé činnosti, relaxace – pomalá, relaxační hudba), odstraňte příjmení (tvoří bariéry i v komunikaci) a naučte se oslovovat se křestními jmény. Všechno to sblíží a některých zmizí nepříjemné (často frustrující) pocity, při hrách ve dvojicích nebo ve trojicích nezapomeňte vždy vystřídat všechny role. překážkovou dráhu zpočátku stavějte zúčastněným sami, později je nechte postavit dráhu samotné, zkontrolujte však bezpečnost a práci koordinujte tak, aby dráha byla překonatelná a aby zbytečně nedocházelo k úrazu, překážkovou dráhu nechejte zúčastněné několikrát absolvovat, potom jim zavažte oči a tutéž dráhu je nechejte absolvovat znovu (dojde k prolomení bariér, mnohdy budete překvapeni spinální reakcí), zajistěte u překážkových drah dostatečnou bezpečnost.