Co je snoezelen?

Co je to SNOEZELEN? - multismyslová relaxační místnost

Snoezelen je multismyslová relaxační místnost nabízející širokou škálu uplatnění v zařízeních speciálně pedagogických, zdravotnických, sportovních a dalších. Zprostředkovává dětem prožitky “tady a teď”. Je to specificky vytvořené prostředí pro účely senzorické stimulace, relaxace a prožití osobní zkušenosti.

Multismyslová místnost Snoezelen

Místnost Snoezelen je specificky vytvořené prostředí pro účely senzorické stimulace, relaxace a prožití osobní zkušenosti. Původním záměrem bylo zaměření na lidi s hlubším mentálním či kombinovaným postižením, a to pro využití volného času, pro stimulaci a rozvoj smyslových receptorů skrze své vlastní prožitky a zkušenosti. V dnešní době se již Snoezelen využívá jak u dětí s postižením, tak u intaktních dětí, dospělých i v geriatrické oblasti. Zavádí se v různých zařízeních a podle potřeby je využíván.

Snoezelen slouží k relaxaci, zklidnění, k rozvoji verbální i neverbální komunikace, ke stimulaci smyslů, k odbourávání rizikových projevů jedince, posílení schopnosti adaptace, socializace, ke snížení poruch chování, pozornosti, nesoustředěnosti, k odbourávání impulzivity, k podpoře kognitivní a emocionální složky osobnosti, přináší nové zážitky a zkušenosti.

Pojem Snoezelen

Podle definice Mezinárodní organizace sdružující odborníky a přátele Snoezelenu (International Snoezelen Association – http://www.isna.de) je slovo Snoezelen odvozeno ze slov „snuffelen“ (čichat) a „doezelen“ (dřímat). Snoezelen byl rozpracován v Nizozemí v 70. letech 20. století v institucích, které se věnovaly vážně postiženým lidem.

V zahraničí je možné se setkat jak s pojmem Snoezelen, tak s označením Snoozelen, Snozolen, Snoozelum.

Pojem Snoezelen se v literatuře objevuje ve dvou dimenzích. Je takto označována metoda (speciálněpedagogická, terapeutická) či místnost (speciálně vytvořené prostředí). Často je metoda práce nazývána Snoezelen a prostor pak jako Multismyslová (multisenzoriální) nebo psychorelaxační místnost. Ve své práci používám pojem Snoezelen jako prostředí, které využívá multismyslové podněty.

Vznik Snoezelenu

Počátky Snoezelenu jsou v 70. letech 20. století v práci založené na smyslových podnětech dvou amerických psychologů Clelanda a Clarka. Navázali na ně nizozemští odborníci Ad Verheul a Jan Hulsegge, kteří postup aplikovali u osob s těžším mentálním a kombinovaným postižením.

Výsledkem bylo vytvoření speciálních pokojů, kde se k práci s klienty využívala smyslová percepce a smyslové podněty. Hlavní myšlenkou bylo nalezení komunikačního kanálu mezi jedinci intaktními a s postižením. Následně vzniklo v Nizozemí „Centrum Snoezelen“ pod vedením Ad Verheula, Snoezelen se stal speciální místností s možností rozvoje primárních smyslů, o kterou vzrůstal zájem.

Principy Snoezelenu

Pojem Snoezelen je chápán jako záměrně vytvořené prostředí, ve kterém panuje atmosféra bezpečí a důvěry.

Jako hlavní princip metody práce ve Snoezelenu je vytvoření prostředí, které by nabízelo co nejširší spektrum smyslových podnět, tzn. senzorickou stimulaci. Smyslové zážitky mají být hluboké, prožité. Není nutné nabízet příliš mnoho podnětů. Vybavení místnosti nabízí využití hudby, světelných stimulů, matrací, manipulačních předmětů, čichových, zrakových a hmatových stimulů, atd. Interiér může být různě doplňován.

„Právě ve snoezelenu je vše dovoleno, zde nikdo nikoho k ničemu nenutí, naopak, každý si dělá právě to, co v danou chvíli chce. Zejména dobrovolnost využití nabídky je velmi důležitá. Hlavním cílem tedy není zlepšení výkonu či naučení se něčemu novému, ale hodnota spočívá ve využití volného času, v různých aktivitách nebo jen příjemném uvolnění. Spojuje myšlenku dynamiky s relaxací. Smysl vidíme v příjemné atmosféře, vyvolávání kladných emocí, zážitků a v možnosti získání skutečného mezilidského kontaktu.“

Mezi principy metody práce ve Snoezelenu tedy patří mj. vytvoření prostředí, které nabízí smyslové podněty, princip přiměřenosti stimulů (senzoricky nepřetěžovat), individuální přístup, holistický přístup (celistvý přístup ke člověku), orientace na klienta, dítě a vytvoření vzájemného mezilidského vztahu.

Cílem Snoezelenu je celkové uvolnění člověka, ke kterému pomáhá doprovázející osoba tím, že nechá klientovi volnost, navodí příjemnou atmosféru. Klient má možnost vlastního rozhodování a volby činností. Tím doprovázející osoba zjistí, co je klientovi příjemné.

Vztah mezi klientem a doprovázející osobou

Je třeba dbát na to, aby vztah mezi klientem a doprovázející osobou byl naplněn vzájemnou důvěrou, respektem, tolerancí. Je třeba směřovat činnosti tak, aby byl klient emocionálně kladně naladěn. Volit podněty přiměřeně. Vždy dbát zásady individuálního přístupu. Ve vztahu je třeba být schopen komunikovat, ale také naslouchat. Při návštěvách ve Snoezelenu hraje důležitou roli samo prostředí.

Klient

V roli klienta se může ocitnout prakticky každý. Snoezelen není omezen věkem, ani jinými požadavky. V praxi se však nejvíce setkáváme s těmito klienty: děti se zdravotním postižením či znevýhodněním, pacienti léčeben dlouhodobě nemocných, klienti rehabilitačních stacionářů, atd. Na klienta nemá být kladen žádný tlak ani očekávání. Klient je respektován.

Doprovázející osoba

Doprovázející osobou může být odborník z oblasti psychologie, psychiatrie, (speciální) pedagog, zdravotnický personál, ale samozřejmě také rodič či rodinný příslušník. Záleží na tom, v jakém zařízení je Snoezelen umístěn, jaké jsou cíle pobytu. V případě, že dítě doprovází rodič, mají oba možnost věnovat se sobě navzájem, budovat vzájemnou důvěru v prostředí klidu a pohody. Rodič může provádět senzorickou stimulaci také pod vedením a doporučením odborníka. V případě, že klienta doprovází cizí osoba, je důležité navázat důvěrný první kontakt, dodat dítěti pocit bezpečí a jistoty. Doprovázející osoba se snaží o kladný emocionální prožitek klienta, neočekává výkon a neuplatňuje žádné požadavky.

Terapeut vstupuje do vztahu s klientem především jako člověk – ne jako výchovná nebo odborná autorita. Prožívá spolu s ním jeden úsek života a pomáhá mu uskutečňovat jeho optimální stav. Klient je autonomní seberegulační subjekt, který si z připravených podnětů sám vybírá ty, které jsou pro něj aktuální. Nikdo nemůže být jen objektem poskytované pomoci, musí být respektován a vyžaduje se jeho spolupráce.